Choroba může napadnout hrozny těsně po odkvětu a ty posléze usychají. Stopky a třapiny infikuje v období zaměkávání a dochází k opadávání napadených bobulí. Největší škody choroba způsobuje napadením zrajících a zralých hroznů na jejichž bobulích jsou viditelné tmavší skvrny a později dochází k praskání a olupování pokožky. Napadené bobule pokrývá šedý povlak konidioforů. Za vhodného počasí napadené bobule mumifikují. Výskyt choroby podporuje poškození kroupami. Choroba přezimuje myceliem v napadeném pletivu a nebo sklerociemi. Za příznivého počasí tvoří konidie a dále se rozšiřuje. Pro průnik infekce je nezbytné ovlhčení, nebo vysoká vzdušná vlhkost (nad 85 %). Šíří se zejména za deštivého počasí. Významnou součástí ochrany jsou preventivní pěstební opatření, která omezují vhodnost podmínek pro šíření onemocnění, resp. zajišťují vzdušnost porostu a keře (výběr lokality, soulad odrůda – stanoviště, způsob vedení, včasné a úplné provádění zelených prací.

foto: wikipedia.org

Na listech se tvoří nažloutlé olejové skvrny, na spodní straně jsou viditelné bělavé sporangiofory. Skvrny později nekrotizují a trhají se. Při napadení květenství nebo hroznů dochází k jejich zasychání. Bobule mohou být napadeny pouze do velikost hrášku, později již choroba nedokáže prorůst pokožkou. Infikované bobule se zbarvují šedozeleně, deformují se a uvnitř je viditelné mycelium. Choroba přezimuje v napadených listech. Během vegetace se choroba šíří sporangiemi která jsou sekundárním zdrojem infekce. Šíří se především za deštivého počasí, protože pro průnik infekce do rostliny je nutné ovlhčení listů.

foto: wikipedia.org

Na letorostech, listech, květenstvích a hroznech se tvoří bělavé moučnaté povlaky podhoubí parazitické houby. Postižená pletiva šednou a dochází k jejich deformacím. Květenství sprchávají a mladé bobule zasychají, praskají a dochází k jejich vyhřeznutí. Letorosty jsou kratší s tmavými skvrnami. Choroba se nejvíce šíří za vyšších teplot (24–28 °C) a vyšší relativní vlhkosti (70–95 %). Nejmasivnější je šíření infekce v průběhu července.

foto: wikipedia.org

Způsobuje pozdní a nerovnoměrné rašení. Kratší a slabší letorosty. Na čepelích mladých listů světlezelené až žlutozelené neohraničené skvrny. Nejvýraznější jsou v procházejícím světle. Jejich středy často nekrotizují. Listy kadeří. Poškozená květenství sprchávají. Silně poškozené listy, květenství a výjimečně i letorosty zasychají. Chronicky silně napadené keře postupně metlovatí (rašící očka ze starého dřeva), slábnou a hynou. Roztoč způsobuje největší škody na počátku vegetace, kdy napadá rašící očka a mladé letorosty. Celkový výnos a kvalita hroznů silně napadených keřů je nízká. Dřevo špatně vyzrává a v zimě snadno vymrzá. Přezimují samičky v prasklinách borky. Část populace přezimuje přímo na povrchu réví nebo za šupinami pupenů. V dubnu a květnu samičky opouštějí úkryty a sají na rašících očkách a mladých letorostech. V průběhu vegetace postupně opouštějí stárnoucí listy a poškozují horní listová patra. Roztoči kladou vajíčka v největším počtu na mladé, ještě plstnaté listy. Na vyvinutých listech sají a kladou vajíčka především na spodní straně. Rozmnožují se parthenogeneticky. Do roka se vyvinou 3-4 generace. Nejpočetnější bývají v květnu a červnu a koncem léta v srpnu. Hálčivci vyhovuje střídavě vlhčí počasí za průměrných teplot. Přirozenými nepřáteli hálčivců jsou hlavně draví roztoči.

foto: agromanual.cz

Je původcem plstnatosti (erinózy) révy vinné. Na horní straně čepelí listů nápadně vypouklé, různě velké a utvářené, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře. Na spodní straně puchýřů je typický “plsťovitý”, bělavě, později béžově až hnědě zabarvený porost trichomů (erineum). Výjimečně se erineum tvoří i na horní straně čepelí listů a na květenstvích, nebo dochází ke svinování listů. Škodlivost vlnovníka révového je malá. K významnějšímu poškození dochází jen při velmi silném napadení listů, doprovázeném zmenšením a svinováním čepelí a při napadení květenství. Přezimují samičky, především za šupinami pupenů. Na jaře opouštějí úkryty a sají na mladých letorostech. Po rozvinutí listů sají téměř výhradně na spodní straně listů. Sáním vyvolávají vznik hálek a erinea. V něm roztoči žijí a rozmnožují se. Postupně hálky na starších listech opouštějí a stěhují se do vyšších listových pater.

foto: wikipedia.org

Housenky vyžírají rašící očka vinné révy. Ochrana je velmi složitá, protože požery probíhají v noci, přes den jsou housenky ukryty pod kůrou vinného kmínku. Navíc má housenka vynikající mimikry a dokonale splývá s okolním prostředím. Obaleč jednopásý Pavučinkou spředené květenství. Vykousané, později zahnívající nebo seschlé bobule. Housenky pravidelně snižují jakost a celkový výnos hroznů. Motýlci obaleče jednopásého dosahují délky 6-7 mm. V rozpětí křídel měří 13-15 mm. Přední křídla mají slámově žlutá až masově hnědavá, uprostřed s příčnou trojúhelníkovitou tmavší páskou. Zadní křídla jsou šedofialová. Housenky obaleče jednopásého dosahují délky 10-12 mm. Jsou různě zbarvené. Obaleč jednopásý má obvykle dvě generace do roka. Motýli vylétají na jaře již koncem dubna a v květnu. Motýli obaleče mramorovaného druhé generace létají od začátku července, třetí generace v září a říjnu. Maximum letu obaleče jednopásého následuje zhruba 3 dny po maximu letu obaleče mramorovaného. Samičky 1. generace kladou vajíčka na květenství, samičky druhé generace na hrozny. Housenky poškozují poupata a spřádají květenství, resp. vyžírají bobule. Poškozené bobule zahnívají. Škodlivost 1. generace je na rozdíl od škodlivosti 2. generace zanedbatelná.

foto: biolib.cz

Motýlci obaleče mramorovaného jsou poněkud menší. Přední křídla mají mramorovaná. Vajíčka jsou průhledná, opálově lesklá, čočkovitého nebo bochánkovitého tvaru. Housenky obaleče mramorovaného měří do 10 mm a jsou žlutozelené. Obaleč mramorovaný má obvykle tři generace do roka. Motýli létají na jaře již koncem dubna a v květnu. Motýli druhé generace létají od začátku července, třetí generace v září a říjnu. Maximum letu obaleče mramorovaného předchází maximu letu obaleče jednopásého zhruba o tři dny. Samičky 1. generace kladou vajíčka na květenství, samičky druhé generace na hrozny. Housenky poškozují poupata a spřádají květenství, resp. vyžírají bobule. Poškozené bobule zahnívají. Škodlivost 1. generace je na rozdíl od škodlivosti 2. generace zanedbatelná.

foto: ekovin.cz

Škodí brouci, kteří dělají požery na listech. Samičky překusují řapíky listů a smotávají je do typického doutníkovitého smotku, do něhož kladou vajíčka. List poté padá a v tlejícím listí se vyvíjejí nové larvy. Na podzim se líhne brouk a provádí první požery. Brouci mají charakteristický dlouhý nosec. Jsou 4,5-5,5 mm dlouzí, různě zbarvení, kovově lesklý,zelení nebo modří. Larvy jsou beznohé, žlutobílé. Dorůstají délky 9 mm. Kukla je bílá, pokrytá skupinkami silných štětinek.

foto: biolib.cz